Asi rok odkládaný článek jen tak 🙂
Během prvních několika týdnech školy jsme pouze dvě, které obývají třílůžkový minipokojík na olomoucké vysokoškolské koleji. Jsme dost zoufalé ze všech nových informací, z množství testů, které nás čekají i z toho ostatního učení kolem. Zároveň si lámem hlavou nad otázkou, zda nám na pokoj přidělí nějakou další spolubydlící. Nakonec jsme si to vyřešily samy, když jsme potkali pana Čanga a přivedly ho k nám na pokoj.
Pan Čang je milý, chlupatý miláček, který je ochotný nám poradit s čímkoliv, co nám dělá problémy. Podporuje nás, rozveseluje a dává nám cenné rady do života. Škoda jen, že jsi tak malý a za chvíli tě nebudeme potřebovat.
Děkuji panu Čangovi, že s námi přežil na vysokoškolské koleji celičký rok, abychom mohli v celku úspěšně zdolat začátek nového studia.
Teríkův blog 